Čím víc si srovnávám v hlavě každodenní reálné poznatky
z relativně dobře zateplených "baráků",
tím víc vidím toto:
1) Zapoměli jsme rozdat dresy.
Zimní teplo - to by byly naši domácí.
Letní teplo - to by byly hosté.
(ano -y, tepla jsou neživotná
)2) Postavili jsme kolem sebe cosi, jako stěnu z diod či zpětných klapek.
Ven, ty hodné zimní teplo, nesmíš.
No a ty zlé letní, šupajdá a pudeš pěkně samo.
3) Brutálně kašleme na poučku, že mimo vakua (= absence látky)
má každá látka jak
tepelný odpor tak i
kapacitu.
Jakmile se jednou masa nabije, je opět potřeba ji zase vybít.
A elektrikáři ví, co to je časová konstanta!
4) Už vůbec prdíme na to, co nám dokáže vyvést čtvrtá mocnina.
5) O nedostatcích v praktikování základních pouček geometrie píši na více dalších místech.
Co z toho plyne pro boj s přehříváním?
Když se nám plíživě nabije lehká konstrukce střechy (tu 50 onde 77.77°C),
a pak na nás sálá 33.333°C skutečně velkou plochou,
a mi se ji snažíme
srandovními 3-6 [W m^-2 K^-1]
odejmout teplo přes kapacitu vzduchu 900 [J m^-3 K^-1]
s tím že současně víme/tvrdíme,
jaký je ten vzduch dobrý izolant
a že nechceme průvan, Archimédés nás nebolí, ...
musíme nakonec akceptovat,
že neuhrajeme ani remízu.
Zkuste si tipnout, jak velká vrstva se podílí na sdílení tepla konvekcí
(což jestiť spojenina
KONdukce - vedení a
adVEKCE - v kontextu nejlépe cosi jako "našoupnutí").
Bojim bojim,
že zanedlouho už nebude platit dnešní poučka,
že energie na chlazení
je jen 3x dražší,
než ta na topení.
iGoNY
.
... .
.
.
)
