Vážení čtenáři, děkuji Vám za mnoho mailů a SZ, zároveň přijměte omluvu, že nestíhám všem odpovědět. Tento víkend jsem dostal velmi zajímavý dotaz k posouzení ze společnosti, se kterou jsem léta spolupracoval. Docela mě popis situace rozpálil a tak jsem si dovolil i poněkud bulvárnější nadpis.
Jde o to, že stavitel se rozhodl pro výstavbu pasivního domu. Výpočtově vychází ve skvělých číslech a celková roční spotřeba na vytápění by neměla překročit 1600 kWh. Autor projektu se na zvládnutí této spotřeby skutečně rozmáchl a navrhnul investorovi integrované větrací zařízení se zemním tepelným čerpadlem a asi 80metrovým vrtem. Údajně v zájmu komfortu navrhnul teplovodní vytápění a nezapomněl ani na stěnové chlazení. Co na to říci?
Souhlasím s nutností řízeného větrání, ale nechápu použitý kalibr v kontextu investice na vytápění. Technologické vybavení vychází na cca 750.000 Kč.
Vnímám v této souvislosti potřebu upozornit, že výstavba pasivních domů se stala velkým byznysem a několik "šikovných" projektantů se chopilo příležitosti. Nic proti, ale nemám rád samozvané elitáře, kteří se pasují do role pasivních guru a masírují klienty nesmysly za statisíce. Nevím, zda je uspokojuje zápis do deníčku s úlovky a jejich prezentace pravidelných seancích pasivních center. Dokáže mě nahněvat, když pro dosažení limitní hranice kategorie pasivní dům obětují zdravý rozum a hlavně prostředky důvěřivého klienta. Paradoxem situace je, že každou takovou realizací stoupá jejich prestiž a upevňuje se pozice.
Nevím, kdo si co dokazuje. Nechci spekulovat o pozadí dohod o protlačení té nebo oné technologie, izolačních materiálů, oken a stavebních materiálů obecně. Nebylo by na tom nic špatného, bylo-li by vše transparentní, kdyby se všichni tito pasivní šamani pomalovali kmenovými barvami, aby bylo jasné, v dresu koho nás chtějí sežrat. Naše volba, zda se přidáme k rituálnímu tanci.