od projektant » 10 úno 2015, 09:58
Centrální zařízení by mělo být seřízeno tak, aby podtlak a tím i odváděné množství vzduchu bylo ve všech bytech stejné. Ne vždy tomu však tak je. Velmi často, zejména ve starších bytovkách (70-80 léta) je skutečně v horních patrech množství odváděného vzduchu největší.
Automatické časové spínání nepovažuji za šťastné řešení, protože nevýhodu centrálního větrání, že větrá vždy všechny byty na stoupačce umocníte tím, že nevětráte když je potřeba, ale když přijde čas.
Existují dva základní typy větrání bytovek:
Centrální (váš případ), kdy je jeden ventilátor na střeše. Výhodou tohoto řečení je kavlitní větrání, fakt, že soupačka je v podtlaku a při správném návrhu i nízká hlučnost. Je mi jasné, že obyvatel horního patra socialistického paneláku nyní hartusí, že hlučnost je naopak vysoká, proto však píši "při správném návrhu". Nevýhoda centrálního větrání je ta, že jsou větrány vždy všechny byty na stoupačce (to někdy může být i výhodou, protože jsou šetřílkové, kteří větrání nepustí raději nikdy a pokud jim nevyvětrá někdo jiný, diví se, že mají koupelnu plnou plísní).
Druhý způsob větrání je autonomní, kdy má každý svůj malý ventilátor. Toto řešení je dnes nepoužívanější, protože je nejlevnější. Je však hlučnější a největší bolestí je fakt, že stoupačka je v přetlaku a jakoukoliv netěsností se kontaminovaný vzdych šíří do okolních bytů. Touto netěsností bývá nejčastěji zpětná klapka.
Existuje i centrální systém, jehož ventilátor automaticky mění otáčky a udržuje konstantní podtlak ve stoupačce. Byty jsou potom vybaveny klapkami. Jakmile někdo otevře klapku, ventilátor přidá otáčky, aby udržel podtlak ve stoupačce a byt začne být větrán. Pokud jsou všechny klapky zavřeny, běží ventilátor na minimální otáčky a díky netěsnosti (úmyslné) klapek zajišťuje minimální provětrání bytů, které je důležité zvlášť v dnešní době těsných oken. Toto řešení považuji za nejlepší, avšak zatím jsme ho nikde nerealizovali pro jeho vysokou cenu.
Co dělat? Pokud je byt váš nebo pokud máte povolení provést změnu, osaďte si místo vyústek výše zmíněné klapky (mohou mít elektrické nebo mechanické ovládání, zavírají se sami po určité době). Tím se zbavíte zbytečného větrání, stále však může nastat, že budete chtít větrat, ale ventilátor zrova nepoběží. Problém nastane také, když si tuto úpravu udělají všichni nebo velká část bytů na stoupačce.
Centrální zařízení by mělo být seřízeno tak, aby podtlak a tím i odváděné množství vzduchu bylo ve všech bytech stejné. Ne vždy tomu však tak je. Velmi často, zejména ve starších bytovkách (70-80 léta) je skutečně v horních patrech množství odváděného vzduchu největší.
Automatické časové spínání nepovažuji za šťastné řešení, protože nevýhodu centrálního větrání, že větrá vždy všechny byty na stoupačce umocníte tím, že nevětráte když je potřeba, ale když přijde čas.
Existují dva základní typy větrání bytovek:
Centrální (váš případ), kdy je jeden ventilátor na střeše. Výhodou tohoto řečení je kavlitní větrání, fakt, že soupačka je v podtlaku a při správném návrhu i nízká hlučnost. Je mi jasné, že obyvatel horního patra socialistického paneláku nyní hartusí, že hlučnost je naopak vysoká, proto však píši "při správném návrhu". Nevýhoda centrálního větrání je ta, že jsou větrány vždy všechny byty na stoupačce (to někdy může být i výhodou, protože jsou šetřílkové, kteří větrání nepustí raději nikdy a pokud jim nevyvětrá někdo jiný, diví se, že mají koupelnu plnou plísní).
Druhý způsob větrání je autonomní, kdy má každý svůj malý ventilátor. Toto řešení je dnes nepoužívanější, protože je nejlevnější. Je však hlučnější a největší bolestí je fakt, že stoupačka je v přetlaku a jakoukoliv netěsností se kontaminovaný vzdych šíří do okolních bytů. Touto netěsností bývá nejčastěji zpětná klapka.
Existuje i centrální systém, jehož ventilátor automaticky mění otáčky a udržuje konstantní podtlak ve stoupačce. Byty jsou potom vybaveny klapkami. Jakmile někdo otevře klapku, ventilátor přidá otáčky, aby udržel podtlak ve stoupačce a byt začne být větrán. Pokud jsou všechny klapky zavřeny, běží ventilátor na minimální otáčky a díky netěsnosti (úmyslné) klapek zajišťuje minimální provětrání bytů, které je důležité zvlášť v dnešní době těsných oken. Toto řešení považuji za nejlepší, avšak zatím jsme ho nikde nerealizovali pro jeho vysokou cenu.
Co dělat? Pokud je byt váš nebo pokud máte povolení provést změnu, osaďte si místo vyústek výše zmíněné klapky (mohou mít elektrické nebo mechanické ovládání, zavírají se sami po určité době). Tím se zbavíte zbytečného větrání, stále však může nastat, že budete chtít větrat, ale ventilátor zrova nepoběží. Problém nastane také, když si tuto úpravu udělají všichni nebo velká část bytů na stoupačce.