Dobrý den,
dovolím si vstoupit do diskuze z pohledu nevzduchaře, netopenáře, svépomocného stavitele, IT nadšence, samodomo modeláře.
Když jsme začínali plánovat stavbu domu a rozhodovat se o vytápění, řízení apod. chtěl jsem automatiku, kterou si naprogramuju k obrazu svému a postupem času vyladím; a jal jsem se hledat informace.
Topenářské příručky, hydrodynamika, termika apod. - otázky jak dimenzovat velikost radiátorů, jak to řídit, jak to měřit, jak to regulovat. Takže, čím víc jsem bádal, tím víc jsem byl bezradnější. Každý způsob měl nějaká omezení na základě nějakých předpokladů.
Buď řídím na průtok nebo na teplotu nebo na venkovní teplotu (ekviterm); záleží na střední teplotě, hmotnostním průtoku, někde něco přišrktím, změní se hydraulické poměry v celém systému, takže jinde to začne topit jinak, protože se tam zvýší průtok, tlak. Uzavírání ventilů do topení je silně nelineární, takže i když budu mít servo se zpětnou vazbou na kolik je kuželka zdvyžená, výsledný průtok závisí na tlaku v systému, tedy na tom, kde všude a jak jsou ventily otevřené, jaká je potrubní síť (tlakové ztráty) nebo mít lokální čidlo (to pak ale nesmyslně narůstají investice, které se nezaplatí).
Proč to všechno? Abych odhadl aktuální výkon radiátoru (střední teplota otopné vody, průtok, teplota okolního vzduchu) a mohl ho nějak řídit.
Jak? Pokud možno aspoň nějak optimálně

Znám požadovanou teplotu v místnosti, venkovní čidlo mi řekne jak je venku a tedy jakou mohu odhadovat aktuální tepelnou ztrátu místnosti (tady záleží na konstrukčních materiálech, tepelné kapacitě, setrvačnosti, atd.), ještě k tomu přimíchat solární zisky (velikost a parametry prosklení, jak moc slunce svítí-jaký je aktuální výkon na m2 apod.), ideálně pak i krátkodobou předpověď jak bude a jestli mohu počítat za hodinu se sluncem nebo s mrazem, větrem atd. abych zvolil krátkodobě ideální strategii jak právě teď topit, když zrovna mám/nemám nahřátou akumulační nádrž a na kolik stupňů..
Čím míň informaci budu mít, tím nejsem schopný systém nějak víc optimálně uregulovat, protože nemůžu vědět, že na to výkonově nebude mít, že nezačne oscilovat a mnou očekávané chování, že se to za chvilku ustálí nebude ničím podložené - myslím, že o nějaké konvergenci bych si mohl nechat jenom tak zdát..
Většinou je potřeba se něčeho chytit, abych měl ten pevný bod, ke kterému ostatní mohu vztahovat a řídit. Ale pak musím počítat se vším neřiditelným co výběr tohoto pevného bodu neřeší (ze své podstaty ani řešit nemůže).
Add. kulička na desce, která nespadne - pěkné, fakt pěkné - ale kolik je tam stupňů volnosti? A kolik u řízení vytápění v nějakém domku postaveném ve specifickém prostředí a při libovolném počasí? BTW: pokud by byla kulička z nějakého pěnového materiálu a celé to bylo venku, pořád to bude tak jednoduché uřídit, když začne foukat?
Ale jinak Vám fandím a přeji příjemnou zábavu

Není nad to, když si člověk dokáže něco udělat sám, pak ví jak to udělal, co od toho chtěl, aby to dělalo, co to dělá a může tak bádat nad tím, co změnit, aby to dělalo to co očekával. Dobré je pochytat moudra od moudrých, aby zbytečně nemusel narazit tam, kde ostatní už narazili a rychleji viděl cesty, kterými již ostatní prošli a mohl rovnou přemýšlet nad lepší cestou, pokud si myslí, že tam zrovna může být
