Reaguji na SZ s dotazem, zda je dobré větrat podle CO2, případně čidla vlhkosti nebo kombinace obojího.
V běžném domě je produkce CO2 hlavně z dýchání (lidské je jasné = produkce cca 1kg/den/1 člověk; buněčné dýchání je zase opakem fotosyntézy a proto by nemělo být v ložnici moc květin = v noci produkují CO2), samozřejmě při vaření na plynovém sporáku, ale třeba i při spalování lihu v biolihových kamnech, atd. Když tedy vyloučíme produkci při vaření, (ostatní spotřebiče s otevřeným ohněm by měli mít kvalitní odvětrání spalin),hlavní produkcí CO2 v domácnostech bude dýchání (například v tabákovém kouři je mnohem více škodlivějšího CO než CO2). Zároveň při dýchání se uvolňuje velké množství vlhkosti, to znamená, že by stačilo použít mnohem levnější čidlo vlhkosti.
Nicméně nejsem příznivcem větrání jen podle CO2 a to vzdor Pettenkoferově pravidlu vycházející právě z obsahu CO2 ve vzduchu jako kritériu pro určení jeho kvality. Jde o to, že například při zmíněném kouření, mnohem dříve dojde k překročení hranice "smradu" než koncentrace CO2. Zatuchlý nevyvětraný byt také nemusí vykazovat překročení ppm atd. Čidla CO2 by měla být doplňkem a to zejména při větrání ve školách (kolik škol má ale řízenou vzduchotechniku). Zkuste ale ve třídě po druhé vyučovací hodině postavit na katedru měřák CO2, to byste se divili. Studenti usínají a často za to nemůže nudný profesor. Stejně tak doma, těžko větrat "na nos", zvýšenou koncentraci CO2 obvykle prospíme. Doslova. Nejhorší koncentrace bývají v ložnicích v ranních hodinách. Čidlo CO2 by mělo jen pomáhat spouštět zvýšený chod jednotek. Levnější a použitelnou variantou je již zmíněné čidlo vlhkosti.


