Když se neudává teplota proplachovacího vzduchu, dá se skutečně nasimulovat cokoliv.
Překreslil jsem schéma Návštěvníka a vyřadil úplně přístroj jedna, jako kdyby neměl žádnou účinnost.
Je zvláštní, že se ve výpočtech vůbec nezaměřují na teplotu výfuku ze z regenerátoru. Pokud by skutečně fungoval, zůstávala by energie v "něm", ostatně to se zde tvrdí, a ven by šel vzduch chladný. Na straně komor simulujících venkovní prostředí, do kterého jde výfuk a zároveň se saje se nic neměří. Pokud by regenerátor neměl vůbec žádnou účinnost, měření to na rozdíl od naší kapsy nevadí, protože pokud je proplachovací vzduch přibližně -10°C, stačí obě komory (1 a 4) uchladit na 0°C tak, aby se nepoznalo, že regenerátor nefunguje a vhání do komory 1 vzduch o teplotě 21°C.
Na druhém obrázku jsem vyřadil regenerátory úplně a přesto lze naměřit, že budou mít účinnost 100%.
Proplachovací vzduch mezi studenými komorami 1 a 4 o teplotě -10°C udrží v obou komorách 0°C. V teplých komorách potřebujeme udržet 21°C, opět stačí zvýšit teplotu proplachovacího vzduchu tak, aby střídavě přicházející 0°C ze studených komor se dohřála na 21°C a v komoře 2 a 3 bylo stabilně 21°C.
Když se měří výstup z teplých komor, je jedno, jestli stat nebo instat, protože se nikde neuvádí změna teploty proplachovacího vzduchu, vždy může být výstupní teplota taková, jakou budeme chtít.
Teplota abluft ein je pořád stejná. Takže k čemu je takové měření, vážně netuším. Vždy naměřím, co budu chtít.
Pořád mi vrtá hlavou, proč se nepoužívá standardní EN308 nebo podobná norma a neumístí se čidla mimo teplou komoru, kde již nejsou tolik ovlivněna proplachovacím vzduchem. Namaloval jsem to do třetího schématu.
Ať si chladí / ohřívají směšovací komory 1 a 4 / 2 a 3 jak chtějí, při umístění čidla hned za a hned před regenerátor by byla vidět skutečná výstupní teplota a ne nějaký smíšený vzduch.